Příznivý vliv houpání

Vestibulární systém je zodpovědný za registraci několika různých podnětů a pomáhá nám najít cestu ve vesmíru. Pohyb a gravitace stimulují receptory v jakési „předsíni“ vnitřního ucha. Vestibulární systém přijímá informace o naší poloze z krku, očí a zbytku těla; následně je posílá do nervového systému, který je následně zpracovává.

Vestibulární systém nám říká, kde se nachází naše hlava a tělo ve vztahu k zemi. Říká nám, zda stojíme rovně nebo hlavou dolů nebo se nakláníme, zda se pohybujeme nebo stojíme a zda ostatní předměty zůstávají ve vztahu k našemu tělu nehybné. Také nám říká, kam jdeme a jak rychle jedeme a zda je kolem nás bezpečno nebo ne.

Novorozenci a kojenci se přirozeně zapojují do vestibulární stimulace, experimentují s pohybem a vyžadují houpání v náručí rodičů. Repertoár pohybů jako: otáčení hlavy, jakýkoli pokus o její zvednutí nad zem nebo jakýkoli jiný pohybový zážitek je skvělou příležitostí pro vestibulární stimulaci, zkoumání a učení se, jak efektivně fungovat pod vlivem gravitace.

Jaký vliv má houpání a houpání na vývoj dítěte?

Houpání a houpání dítěte je vynikající stimulací vestibulárního systému, což je pro dítě něco dobře známého a přirozeného. Když bylo dítě v děloze, systematicky prožívalo tento typ stimulace.

Jemné, monotónní houpání má velmi příznivý vliv na zklidnění, usnadňuje učení se autoregulačním procesům, dodává pocit bezpečí a aktivuje klíčové posturální mechanismy. Vestibulární systém nám poskytuje informace potřebné pro mnoho druhů každodenních činností: gravitační jistotu, pohyb a rovnováhu, svalový tonus, bilaterální koordinaci, praxi (motorické plánování), zrak a sluch.

Suma sumárum, stojí za to zamakat. Nejvhodnější doba pro zavedení houpačky je, když dítě začne samo zaujímat polohu vsedě. Na rozdíl od zdání je houpání docela výzva a malý človíček bude muset nejen držet své tělo ve svislé poloze, proti gravitační síle, ale bude to muset dělat i v podmínkách, kdy se houpačka pohybuje.

Měli byste si být vědomi toho, že každé dítě potřebuje ke správnému vývoji stimulaci vestibulárních smyslů. Tento smysl je jedním z nejprimárnějších a nejvýkonnějších smyslů, proto se vyplatí podporovat jeho správný vývoj již v raných fázích života. Z hlediska smyslové integrace to může zajistit harmonický vývoj dítěte do budoucna.

Příznaky vestibulární dysfunkce:

Dítě s hyperaktivitou k pohybu může:

reagujte nervózně, dokonce emocionálně, na běžný pohyb;

nemá rád fyzické aktivity, jako je běh, jízda na kole, sáňkování nebo tanec;

vyhněte se zařízením, jako jsou houpačky, skluzavky, žebříky nebo kolotoče na hřišti;

pohybujte se opatrně a pomalu;

preferujte polohu vsedě, vyhněte se riskantním pohybům;

cítit se nejistě na schodech, držet se zdí nebo zábradlí;

nevolno v autě, letadle, výtahu nebo eskalátoru;

nemají smysl pro gravitační stabilitu - strach z pádu prožívá jako primární strach;

vyžadují neustálou fyzickou podporu dospělého.

Sub-reaktivita na hmatové vjemy

Dítě s hmatovou hyperaktivitou může:

nevnímání nebo oponování pohybu;

po spuštění se houpejte po dlouhou dobu bez pocitu závratě;

neregistrujte pocit pádu nebo ztráty rovnováhy a proto se před pádem řádně nechraňte;

Další motorické podněty

Dítě, které hledá další motorickou stimulaci, může:

touha po intenzivním, rychlém rotačním pohybu (houpání/točení na židlích, skákání na trampolíně, jízda na horské dráze, běhání kolem předmětů) bez pocitu závratě;

riskantní chování hledající vzrušení, jako je jízda přes zpomalovací hrboly nebo skákání z velkých výšek;

cítí potřebu se neustále hýbat (houpání, otáčení, otáčení, skákání, třes rukou nebo hlavou, nadměrná gestikulace), aby fungoval normálně; a také mít problém sedět v klidu;

jako zavěšení vzhůru nohama;

rád se houpe hodně vysoko po dlouhou dobu.

Dítě se špatnou motorickou diskriminací může:

často padají ze židlí, padají při pohybu nebo ve stoje;

snadná ztráta smyslu pro směr při otáčení nebo změně směru;

nedokáže předvídat, kdy přestat houpat, pokračuje až do nevolnosti;

Dítě s dyspraxií

Dítě s dyspraxií může:

mají potíže s představováním, plánováním a prováděním složitých, dříve neznámých sekvencí pohybů;

mají problémy s hrubou motorikou, a proto se pohybují podivně;

neschopnost použít dříve získané dovednosti ke zvládnutí nového úkolu.

Joanna Rybacka
Magistr fyzioterapie, absolvent Univerzity tělesné výchovy ve Vratislavi. Specializuji se na práci s kojenci a staršími dětmi. Mám přes 13 let zkušeností s prací v oboru neurologické rehabilitace.
Jsem neurovývojový terapeut. Cílem mé práce je podpora raného vývoje dítěte s využitím interdisciplinárního přístupu umožňujícího celostní péči o dítě a rodinu.

Bibliografie:

Carol Stock Kranowitzová, dítě bez kontaktu. Poruchy smyslového zpracování - diagnostika a léčba. Nakladatelství Harmonia, Gdaňsk 2011
Carol Stock Kranowitzová, nesourodé dítě ve světě her a aktivit. Nakladatelství Harmonia, Gdaňsk 2011
Lindsey Biel, Smyslová integrace. Efektivní strategie v terapii dětí a dospívajících. Nakladatelství Jagellonské univerzity, Kraków 2015
Martin Grunwald, Homo Hapticus, Proč nemůžeme žít bez hmatu, Nakladatelství Jagellonské univerzity, Kraków 2019